Byla nebyla…ale věřte že byla- jedna voňavá louka nad sídlištěm Sychrov.
Nad tou voňavou, sluníčkem prosvícenou  loukou tahle koncem června poletovala unaveně jedna motýlí maminka.
Potřebovala najít místo, kam položí svá vzácná vajíčka, ze kterých se vylíhnou její motýlí děti, larvičky,
kterým lidé říkají housenky.
Motýlí maminka se jmenovala Modrásková (Modrásek černosvrnný).
Byla drobná, asi jako pětikoruna, měla nádherná modrá křídla s černými skvrnkami, pásky a tečkami.

Když si ale unaveně sedla na jednu z blízkých rostlin a křídla složila, byla najednou obyčejná, šedohnědá, nenápadná.
To proto, aby ji nezpozorovali ptáci, nebo jiní predátoři,  kteří se motýli živí.

Tahle maminka Modrásková hledala voňavou květinku, která bude chutnat jejím dětem, housenkám, až se vylíhnou z vajíček.
Ta květina se jmenuje mateřídouška. Maminka ji pořád ne a ne nemohla najít. Zastavila se u krásné voňavé kytky….
 Ale nebyla to mateřídouška, byla to kopretina. Škoda, povzdechla si maminka Modráskovým a letěla dál.

A už ji lákala další květina z rozkvetlé sychrovské louky, voněla silně a omamně a shlukovali se kolem ní čmeláci.
Ale ani ona nebyla ta pravá, byl to jetel luční. Drzý čmelák si ještě dovolil na maminku Modráskovou zabzučet, aby  rychle letěla dál, nebo ji sám zažene. Jetel je přece jeho pochoutka! A tak  chuderka unavená maminka Modrásková letěla dál.
Od kytky ke kytce.

Už zdálky se jí zalíbil fialový chrastavec. Ale ani on nebyl tou pravou kytkou, která se stane domečkem pro vajíčka maminky Modráskové.

.Žlutá pampeliška na maminku Modráskovou volala,a by se zastavila,  ale ta jí jen mávla křídly a už byla pryč.
 Čas se krátil, bude večer, musí přece najít pokojíčky pro svá vajíčka.

V tom po ní šlehla zelená kopřiva. Tak tobě není žádný kytka dost dobrá! Vykřikla. Tak pojď sem, já si ty tvoje děti vezmu pod křídla! Vykřikla na maminku Modráskovou. Ale to neznáme maminky! Vůbec se nelekla, jen rychle vzlétla výš a kopřivě zamávala. Nezlob se, u tebe by moje děti nevyrostly, musím najít mateřídoušku, víš. Sama se ale ráda na tvém kvítku někdy zastavím, slíbila ještě a už byla pryč. Nechtěla si kopřivu rozzlobit, protože věděla, že je to bylina léčivá.

Tu ucítila známou vůni, nádhernou a silnou, která ji lákala. Letěla za ní… a náhle uviděla krásné fialové květy mateřídoušky. Vydechla si. Byla u cíle. Tady budou její děti- vajíčka jako v pokojíčku. A až se z vajíček vylíhnou malé housenky, budou mít co jíst, protože právě květy mateřídoušky jim chutnají ze všeho nejvíce.

Unaveně se zastavila. Náklad vajíček už ji tížil…
Ještě rychle zkontrolovala, že ji nikdo nevidí a pak začala vkládat vajíčka do jednotlivých pupenů, budoucích květů.

Tam bude  vajíčkům dobře, budou v teple, chráněny proti dešti i těm, kdo by je chtěli sníst. A jak jim budou pokojíčky krásně vonět! Jen to děti někdy zkuste, až rozkvete louka, najděte na ní mateřídoušku a přivoňte si.

Když svůj úkol splnila, odechla si a letěla pryč,a by své děti neprozradila. Musela si také najít místo ke spaní. Svoje děti už nikdy nenavštíví, už se s nimi nesetká. Tak je to v přírodě zařízeno…. Ale ony si určitě poradí!

A bylo dobře, že maminka Modrásková svůj úkol splnila. Protože den se blížil k noci, sluníčko nad sychrovskou loukou zapadalo… vše utichalo, jen Cvrčci ještě cvrkali a celý kraj šel pomalu spát. I motýlí vajíčka, takové malé poloprůhledné korálky položené ve voňavých postýlkách v mateřídoušce spaly. A budou tak spát ještě několik dní.

A pak jednou, za slunečného dne, ťuky ťuk, vajíčko se pohnulo, cosi v něm luplo,  obal praskl a … vylezla ven housenka. Byla krásná, jako nová, světlá a baculatá… a představte si, byl to kluk! Narodil se Modrásek. Sice ještě nevypadal jako motýl, ale byl housenkou. A moc se mu líbila fialová barva květů mateřídoušky a taky mu její květy moc chutnaly. Několik týdnů jedl, rostl, svlékal kůži a vytvářel si novu až jednou… tak ho napadlo…

Jaký je svět? Je všude jen fialovo jako mateřídoušce? Našemu Modráskovi se zapalovaly lejtka, svrběly ho nohy, měl chuť vydat se do světa. A tak se natahoval, vystrkoval hlavu z květu mateřídoušky, až…

spadl na zem do trávy, pod mateřídoušku. A jak tam ležel, viděl úplně jiný svět. Kolem rostla hustě zelená tráva a …cosi se tu hýbalo. Dostal strach. Co to je?

A už- už to viděl, jakési veliké zelené monstrum s dlouhými tykadly. Byla to kobylka zelená a Modrásek nevěděl, že se živí jak masem, tak i rostlinami,  a že mu hrozí nebezpečí. Přesto měl strach. Kobylka zelená se k němu přiblížila ….

Měla obrovská kusadla…. Modrásek se moc bál. Prosím tě, proč máš tak veliké oči? Snažil se zamluvit svůj strach.

Abych tě lépe viděla! Řekla kobylka zelená.

A proč máš tak veliká tykadla? Abych tě dobře cítila a mohla tě pohladit, řekla kobylka zelená.

...a Modrásek se strachy choulil v prohřáté zemi pod mateřídouškou. Měl strach se zeptat, proč má kobylka tak velká kusadla, aby to nedopadlo zle.

A tak… ze strachu silně voněl, skoro jako mateřídouška, ze které spadl. Naštěstí právě té vůně se kobylka lekla a utekla.

Ale Modrásek ještě nebyl zachráněn. Přiblížil se největší dravec lesní louky, byl to krásný lesklý střevlík, masožravec, který by Modráska rád slupnul.

Přiblížil se až k němu. Když v tom, kde se vzal tu se vzal, odvážný rytíř… mravenec. Vystříkl jedovatou mravenčí kyselinu ze svého zadečku přímo do velkých očí střevlíka. No a střevlík samozřejmě – utekl! Hurá!

Náš odvážný červený mravenčí zachránce vzal Modráska s sebou do mraveniště. Tam ti bude líp, sliboval mu. My se o tebe postaráme. Modrásek nevěděl, že si ho mravenec spletl se svými vlastními dětmi, které mu jsou velmi podobné a proto ho vzal do mraveniště.

A opravdu… v mraveništi bylo plno podobných housenek, jenže to nebyli Modráskové, byly to larvičky mravenců. A Modrásek si s nimi celu zimu hrál, povídal a občas jim dal líznout sladké šťávy, kterou si kdysi dávno nasbíral na louce z mateřídoušky. A mravenci ho za to krmili. Teď totiž už Modrásek dostal chuť na maso. A proto rychle rostl a rostl… až se na jaře dalšího roku zakuklil.

 Zabalil se do nitek, vláken a vlákének, které mu na těle ztuhly a tiše usnul…a s ním i mnohé kukly mravenců. A spali a spali…

A když se Modrásek probudil, zatoužil vidět sluníčko a louku a… potkat třeba nějakou slečnu Modráskovou.

Tak se rošťák s mravenci ani nerozloučil a vylétl z mraveniště ven, na louku. A bylo mu krásně.

Tak šťastnou cestu, Modrásku !!

KONEC

Úkoly pro starší žáky:
popiš vývojový cyklus modráska černoskvrnného
jde o proměnu dokonalou či nedokonalou-vysvětli
co potřebuje k úspěšnému rozmnožování
v kterém období asi klade samice motýla vajíčka do mateřídoušky
kde a v jakém stavu přečká modrásek zimu
čím se živí housenka tohoto motýla
pečuje motýlí samice o svá vajíčka, housenky či kukly potomků
jmenuj aspoň dva predátory-hmyz-běžné louky
čím se živí kobylka zelená
čím se živí střevlík
proč modrásek urychleně po vylíhnutí z kukly opouští mraveniště, promysli...

---

poděkování patří RNDr. Lukáši Spitzerovi za inspiraci i konzultace

zdroje obrázků:
wikipedia.cz
http://motyli.kolas.cz/druhy/modces.htm
http://www.biolib.cz/cz/taxonimage/id65746/
http://www.lepidoptera.cz/index.php?s=motyli&id=192